Upravit stránku

Historie

Konstantinův řád je považován za historicky první rytířský křesťanský řád na světě a jeho založení je připisováno přímo osobě římského císaře svatého Konstantina Velikého (Flavius Valerius Constantinus), narozeného ve třetím století. Od roku 306 byl římským císařem a až do své smrti nezpochybnitelným vládcem celé římské říše.

Konstantin přispěl ke změně náboženské politiky římské říše a jeho působení mělo zásadní význam nejen pro křesťanství, ale i pro historii pozdní antiky a evropské civilizace. Konstantin zvítězil 28. října roku 312  v bitvě u Milvijského mostu, a osobně se domníval, že k tomuto vítězství mu dopomohl křesťanský Bůh. Následně v roce 313 vydal Edikt milánský, jímž zrovnoprávnil křesťanství s dosavadním kultem římským. Tím ukončil pronásledování křesťanů a zaručil náboženskou svobodu všem obyvatelům říše. Konstantin křesťanství všestranně podporoval a v roce 325 svolal do města Nikaia první ekumenický koncil. Křesťané ho za tyto jeho skutky obdařili přízviskem „Veliký“ a východní částí křesťanské církve byl prohlášen za svatého.  

Podle starých kronik zřizuje již roku 312 po vítězné bitvě nad sokem Maxentiem císař Konstantin Veliký první křesťanský rytířský řád nesoucí jeho jméno. Řád plnil úlohu vojenskou i duchovní na obranu křesťanství a zároveň působil jako osobní stráž na ochranu císaře.

Řád působil v následujících staletích na stejných původních principech, které následně nově potvrdil také byzantský císař Alexios Komnenos roku 1190. Po pádu Cařihradu roku 1453 došlo k rozštěpení řádu na dva samostatné subjekty. Konstantin XI. předal před pádem Cařihradu světskou moc a císařskou korunu na hlavu patriarchy a od těch dob jsou všichni konstantinopolští pravoslavní patriarchové etnarchama, u nichž se snoubí moc duchovní a světská. Legitimita řádu svatého Konstantina Velikého tím spočinula na bedrech pravoslavné církve. Zásadní význam měl první rytířský řád také pro Řím, a proto papež Mikuláš V. potvrdil v západní Evropě rád jako římskokatolický Konstantinův Řád Svatého Jiří. Tím došlo ke vzniku dvou samostatných řádů, spadajících pod jurisdikci západní i východní části křesťanské církve.

Křesťanství je jen jedno, přičemž západní a východní část církve je vnímána jako pravá a levá plíce křesťanství.

Oba řády fungovaly v nezměněné podobě až do počátku 20 století. V poválečné – změněné Evropě se oba řády musely přizpůsobit moderní době. Římskokatolická frakce řádu působí dodnes jako rodinný řád dynastické rodiny Bourbonů. Pravoslavný Konstantinův řád obdržel dne 29. května 1953 registraci ve Švýcarsku, kdy byl zaregistrován dle švýcarského práva, jako rytířská asociace na ochranu křesťanství. Řád působil charitativně v 50. až 70. letech nejen v Evropě, ale také v prostoru Afriky. Dne 12. května 1970 uznal řád Konstantina Velikého církevní autorita Jeho Blahoslavenost Nikolaos VI. Papež a patriarcha církve Alexandrie, založené apoštolem Markem a vzal Řád pod patronát. V roce 1982 byl Konstantinův Řád povýšen na "Čestnou stráž Apoštolského trůnu" Alexandrie patriarchů Alexandrie a celé Afriky ve shodě se svatým synodem. Rytířský Řád svatého Konstantina Velikého působil v západní Evropě, ve střední a východní Evropě byla jeho činnost obnovena po pádu totalitního komunismu po roce 1989, kdy byla zahájena obnova rytířského společenství svatého Konstantina v postkomunistických zemích v České republice, Slovenské republice, v Polsku, Bulharsku, Maďarsku, Rusku a na Ukrajině. Prvním státem, kde byla obnova řádu (na popud vídeňských Čechů) započata, byla Česká republika. Následně bylo roku 1993 v dolnorakouském klášteře Stift Göttweig (nedaleko obce Furth) přijato 9 Čechů pod německý exarchát. Ve dnech 2. – 4. září 1994 byli v německém Bad Wimpfenu přijati další dva Češi a hned následující měsíc se uskutečnilo první pasování řádu v České republice na Velehradě, kde bylo ve dnech 23. – 24. října 1994 přijato do řádu 30 čekatelů ze států střední a východní Evropy, z toho bylo 21 Čechů. 

 Veškeré zásluhy na vzniku poboček řádu ve střední a východní Evropě měli současní členové vedení řádu Internationalis Ordo Sancti Constantini Magni. Dne 30. března 1995 povolilo Ministerstvo vnitra ČR řád Konstantina Velikého, jako občanské sdružení. Postupně vznikly pobočky Řádu v Polsku (14. 12. 1994), Rusku (12. 2. 1996), Maďarsku (1995), Bulharsku (1996), na Ukrajině (1995) a na Slovensku (31. 8. 1995). Registrací mezinárodní centrály řádu v České republice za podpory následníka ruského trůnu dne 20. 2. 1998, na základě zákona 116/85 Sb. (zákon o mezinárodních nevládních organizacích) byla centrála řádu přesunuta na území Čech. Církevní legitimitu si západoevropský řád celosvětově udržel ve vazbě na patriarchát Alexandrie a celé Afriky, středo a východoevropská část řádu získala uznání a záštitu místní autokefální pravoslavné církve v České republice a Slovensku (dva měsíce po registraci jako mezinárodní nevládní organizace) dne 24. 4. 1998 od metropolity českých zemí a Slovenska, jeho Blaženosti vladyky Doroteje, arcibiskupa pražského.

A tak se střední a východní část Konstantinova řádu, po takřka 550 letech, vrátila roku 1998 tam, kam historicky patří, pod nejvyššího představitele pravoslavných křesťanů na světě Konstantinopolského patriarchu (Cařihradského), který má již od roku 1453 legitimní právo potvrzovat a uznávat Konstantinův řád jako autonomní vojensko-církevní subjekt Východní části křesťanské církve v jednotě s ostatními místními autokefálními církvemi. Na tuto tradici navázal také nový metropolita a Arcibiskup pražský jeho blaženost Doc. ThDr. Vladyka Kryštof, Ph.D., když v Praze dne 13. března 2006 potvrdil rytířský řád svatého Konstantina a Heleny jako STAVROPIGIÁLNÍ pravoslavné bratrstvo věřících. Kromě duchovní ochrany východocírkevního suverénního patriarchátu a všech shora uvedených národních statusů (mezinárodních poboček řádů v jednotlivých státech) včetně mezinárodní centrály (zřízené jako mezinárodní nevládní organizace) je řád registrován v ekonomické a sociální sféře Organizace spojených národů (OSN). V současné době řád působí ve 32 státech světa pod názvem International Equester Ordo Sancti Constantini Magni (et Helena).

Ludmila

V roce 1970 uznal Řád svatého Konstantina Velikého Jeho Blaženost Nicolaos VI, patriarcha alexandrijský a celé Afriky (patriarší tomos), patriarchát byl založen apoštolem Markem, a vzal Řád pod patronát, protože "OCM se zavazuje o jednotu křesťanů a o uskutečnění slov našeho Pána Ježíše Krista, jakož i o šíření lásky k bližnímu a ducha tolerance ve smyslu Svatého Konstantina Velikého." Roku 1982 byl řád povýšen na "Čestnou stráž Apoštolského trůnu Alexandrie" patriarchou Alexandrie a celé Afriky, ve shodě se Svatým Synodem, a zavázán úlohou prosazovat a hájit porozumění mezi křesťany celého světa. Svazek s touto starokřesťanskou, ekumenickou patriarchální Stolicí dává řádu Legalitu. Je to jediný evropský rytířský řád, jenž je pod duchovní ochranou východocírkevního suverenního patriarchy.

Patriarší tomos
Překlad patriarší tomos

Zde nechme promluvit historika té doby Eusebia:
   „Prosil Boha svého a matky, aby se mu zjevil. Tu když slunce poledne přešlo a den se k odpolednímu klonil, viděl jasný kříž utvořený ze slunečních paprsků nad sluncem, kolem něhož byl nápis: v tomto znamení zvítězíš. Ustrnutí veliké připadlo na něho a celé vojsko, které bylo svědkem onoho zjevu.
   Sv. Konstantin dal zhotovit posvátné labarum (zlaté kopí nesoucí zjevený kříž), které chránilo 50 nejstatečnějších bojovníků, a kde bylo nejnebezpečněji, rozkázal sv. Konstantin toto labarum do nejukrutnějších bojů zanésti. Žádný nosič tohoto posvátného labara nebyl v boji nikdy zraněn. Mimo to dal sv. Konstantin toto znamení kříže vyrýt na svou přilbici a vojínům na štíty. Dne 28. října roku 312 po Kr. byl v tomto znamení Maxentius poražen. Bylo to vítězství neočekávané, dané Bohem samým pro křesťany.
   Na základě tohoto zázraku vítězství vydal sv. Konstantin roku 313 po Kr. v Miláně edikt, kterým bylo povoleno křesťanství po celé říši.“

Život blahoslaveného císaře Konstantinapdf7.04 MB

PDF s anglickým životopisem Vita Constantini od Eusebia

Eusebius hovoří o vzniku řádu

 Labarum

Manfred Clauss (2005) Konstantin Veliký - český překlad německého originálu Konstantin der GröBe und Zait, nakladatelství Vyšehrad, ISBN 80-7021-734-0

V knize je na stejném místě na straně 54 také informace o čestné stráži 50 mužů.

O řádu byly vydány tři knihy o jeho historii a současnosti a jsou k zapůjčení ve všech státních knihovnách:    https://aleph.nkp.cz